Aktuality A-tým

Jak se vede bývalé opoře Poruby Petře Adámkové v Německu?

2.12.2015, 11:44

Mezinárodní Interliga jí v nadsázce už byla malá a sama cítila, že potřebuje změnu. I proto se česká reprezentantka a odchovankyně ostravské házené Petra Adámková (24 let) v létě rozhodla vyrazit na své první zahraniční angažmá.

Ještě před koncem minulé sezony se rozhodla posílit německý celek Vulkan Ladies Koblenc, který přitom bojoval o setrvání v bundeslize. „Svému novému klubu jsem tak v závěru držela palce, ale ani jsem to moc neřešila, že tým nakonec nejvyšší soutěž neudržel. Od lidí z vedení jsem věděla, že jasným cílem bude se hned vrátit mezi nejlepší německé kluby. Na mé rozhodování to doopravdy nemělo žádný vliv. Oslovila mě nabídka i jednání. Cítila jsem, že o mě mají zájem, což je vždy nejdůležitější," uvedla Petra Adámková, jejíž tým aktuálně figuruje na druhém místě tabulky.

Řadě sportovců po přestupu do zahraničí chvíli trvá, než se sžije s novým prostředím. Jak to bylo u vás?

Abych pravdu řekla, tak jsem to čekala o hodně horší. Velkou výhodou ale bylo, že v létě vedení klubu angažovalo i další českou reprezentantku Lenku Hradilovou. Takže to bylo určitě jednodušší, ve dvou se to vždy lépe táhne. Máme od klubu pronajatý třípokojový byt, takže z toho pohledu jsme obě maximálně spokojené.

Na jiný styl hry jste si už taky zvykla? Co vás v Německu z házenkářského hlediska nejvíce překvapilo?

V letní přípravě hlavně to, že jsme na můj vkus strašně málo běhaly. Daleko více času jsme trávily v posilovně, to je asi největší rozdíl proti tomu, co jsem zažila v Česku. Co se týká počtu tréninků, tak je to stejné jako v Porubě. Jen se tady klade daleko větší důraz na sílu, což je ale dáno i soutěží. Německé soutěže jsou silovější.

Jak jste na tom s němčinou?

Učím se (směje se). Ale my máme hodně mezinárodní celek, ve kterém je osm cizinek. V kabině se bavíme anglicky a to i s domácími Němkami, takže je to v pohodě.

Jste spokojená se svou pozicí v týmu?

Na začátku sezony jsem byla trošku v rozpacích, protože jsem byla zvyklá na daleko větší vytížení. Ale od trenéra jsem pořád slyšela, že dobře pracuju a můj čas přijde.

Přišel?

V posledních zápasech už hraju a jsem fakt spokojená. Když se ohlédnu zpátky, tak jsem asi potřebovala čas na adaptaci a možná i na to, abych trenéra přesvědčila, jaká jsem hráčka. To je ale asi normální věc. Hlavně jsem ráda, že hraju a týmu se daří. V tabulce jsme druzí, což by nám na konci zajistilo vysněný postup.

Můžete zhodnotit soutěž? Kde by se třeba Koblenc pohyboval v mezinárodní Interlize?

Když jsme hrály přípravné zápasy a nebyly moc sehrané, tak jsem si říkala, kam jsem to přestoupila. Na začátku herní přípravy jsme hrály hrozně. Pak si to ale sedlo a musíme říct, že bychom v Interlize určitě hrály o titul.

V čem je největší rozdíl mezi soutěžemi?

Jednoznačně ve vyrovnanosti. Tady prostě není žádný zápas jednoduchý. I když jsme hrály nedávno s posledním celkem tabulky, tak jsme se na výhry hodně nadřely. A to jsme hrály fakt vcelku slušně. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale v Interlize je dejme tomu šest silných klubů a zbytek, jak se někdy říká, do počtu.

V Německu je házená velice populární. Kolik fanoušků chodí na vaše domácí zápasy?

Máme halu pro 1 500 fanoušků, která bývá zaplněna tak z jedné třetiny. Ale musím přiznat, že při zápasech venku je daleko větší hukot. Hrály jsme zatím v menších halách, které byly plné. Na druhé straně s námi jezdí i ven asi dvacítka fanoušků, kteří nás neúnavně povzbuzují. Líbí se mi i to, že na házenou chodí malé děti, se kterými máme vždy po zápase takovou milou děkovačku, kdy si s nimi plácáme.

Z vašich slov je cítit, že jste spokojená?

Jsem šťastná, že jsem dostala tu možnost si zahrát házenou v zahraničí. Štěstí jsem měla i na město, které je fakt nádherné. Koblencem protékají dvě řeky a je to fakt moc pěkné město s nádherným centrem. I v kabině máme super partu a chodíme se spoluhráčkami několikrát za týden si sednout někam ven. Věřím, že se nám podaří postoupit a okusím i německou bundesligu. To je nyní můj sen a cíl.