Klub DHC Sokol Poruba - DHC Sokol Poruba - házená Ostrava

Aktuality A-tým

Nový trenér Poruby Ján Beňadik: Náš cíl? Postup do play off!

10.8.2011, 11:50

Představujeme nového kouče DHC Sokol Poruba Jána Beňadika, který se pokusí ambiciózní ostravský házenkářský celek dostat do play off.
Trenére, můžete prozradit, kdy vás vedení Poruby poprvé oslovilo?
O konkrétní nabídce jsme se začali s vedením Poruby bavit poprvé někdy v polovině května. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy jsem řešil svou budoucnost v Trenčíně. Já zvažoval více možností, zda setrvat v Trenčíně třeba u ženského nebo dorosteneckého celku, nebo zda přijmout nabídku Slovenského svazu házené vést reprezentační celek předkadetek.
Proč jste se nakonec rozhodl pro Porubu?
Jejich nabídka mě oslovila a zajímala, naše představy o házené jsou takřka totožné, proto jsem se rozhodl pro Ostravu. Všechno se vyřešilo strašně rychle, prakticky za týden jsme byli dohodnutí. To jednání bylo rychlé a korektní.
Co od angažmá v porubském klubu očekáváte?
Práci v profesionálních podmínkách s ambiciózním družstvem s hladem po úspěchu. Tým jsme nyní doplnili i o zkušené hráčky, takže je složením věkově vyvážený.
Hrálo svou roli to, že Poruba sice v Interlize působí druhým rokem, ale vedení neskrývá ambice?
Samozřejmě, že každý kouč chce vždycky být s týmem co nejlepší, a musí svou práci někam směřovat. Je taky důležité, že svou práci můžete někam směřovat, musíte mít i pocit, že práce má smysl a význam. Mně se hodně líbí, že vedení má jasnou vizi, kam chce klub posunout. A postupnými kroky jde za tímto cílem.
Jak se vám ještě z pozice trenéra Trenčína líbila hra Poruby v minulém ročníku Interligy.
Líbilo se mi nasazení a snaha hrát rychlou agresivní házenou. Bohužel jim podle mě chyběla právě ta zkušenost, které je v Interlize potřeba. Právě zkušené matadorky totiž dokážou ve vyrovnaných zápasech vzít odpovědnost na sebe. A mladé holky najednou dostanou více volnosti a lehkosti.
Jak vidíte sílu týmu před novou sezonou? Může Poruba třeba pošilhávat po účasti v play off?
Tato sezona bude hlavně mezi českými celky velmi vyrovnaná a nebojím se říct, že boj o play off začne prakticky hned v prvním kole. Každý bod bude hodně důležitý. Taky si myslím, že při současném složení celku bychom jsme měli otevřeně říct, že právě postup do play off je našim cílem!
Poruba má hodně mladý celek, který získává stále zkušenosti. Jak se tento tým trénuje? Dá se to třeba srovnat s Trenčínem?
Pořád se potkáváme, vždyť jsme teprve na začátku herní části letní přípravy. Ale nasazení holek a koncentrace v tréninku je v pořádku. Zatím to cítím tak, že se všichni společně házenou bavíme. A to je hodně důležité. Co se týká Trenčína, tak já bych se do srovnání nechtěl moc pouštět. Každý tým prochází svým vývojem. Jedna paralela tady ale je, a to velké množství mladých hráček v týmu. Mi to ale naprosto vyhovuje, protože práce s mladými holkami, které mají velkou chuť se zlepšovat, mě hodně baví a naplňuje-
Překvapily vás zatím holky něčím?
Zatím jen pozitivním přístupem a tím, jak házenou vnímají.
Stínem dosavadní přípravy je asi vážné zranění Petry Adámkové...
Co na to říct? Je to obrovská škoda pro celý tým. Ale bohužel i tyhle věci ke sportu patří.
Co jste říkal přednášce hokejového kouče Mariána Jelínka?
Je perfektní, že se tomu někdo na takové úrovni věnuje a je ochotný se podělit o své zkušenosti, které během kariéry nasbíral. Byl to návod nejen pro holky, ale také pro vedení týmu, jakým způsobem by měl uvědomělý sportovec a celý tým na profesionální úrovni fungovat.
Jak jste zatím spokojený s posílením týmu (Katarina Dubajova, Alžbeta Tóthova, Petra Vítková)?
Jsou to všechno hráčky, které, když můžete, tak je chcete mít v týmu. Alžbeta Tóthová patří mezi nejlepší střelkyně Interligy vlastně od momentu, kdy tato soutěž vznikla. Katarína Dubajová přináší obrovskou zkušenost z předcházejících štací v Německu nebo Dánsku. Péťa Vítková zase svůj klid a optimismum přenáší na celý tým, a to nemluvím o její hráčské kvalitě. Jsou to v každém případě hráčky se schopností strhnout celý tým a rozhodovat zápasy. Proto si taky myslím, že to může dalším mladým hráčkám hodně pomoct. A to nejen v zápase, ale taky v trénincích.
Jak jste se dostal k ženské házené?
Když jsem učil v Bytči na základní škole, tak prostě trenér přípravky chyběl. Tak jsem to vzal. První rok je přípravka, pak jsem si přidal mladší žačky. Po dvou letech jsem odešel do Trenčína na sportovní gymnázium, kde jsem začal trénovat starší dorostenky. Prostě mě to začalo bavit a baví dodnes.
Neuvažoval jste spíše o práci s muži. Říká se, že to je mnohem jednodušší.
Já jsem dělal rok trenéra i mladším a starším žákům, ale prostě se to celé tak vyvinulo, že dělám holky. Já to nijak nerozlišuji, beru to tak, že jsem vždycky chtěl trénovat házenou. Jestli to je ženská nebo mužská, pro mě není zase tak podstatné.
V čem je podle vás práce s ženskými celky nejtěžší.
Nejdůležitější je, abychom měli dobrou partu. Když to v kolektivu funguje, tak to je pohoda. Pokud tomu tak není, je to hodně složité a je jedno, jestli vedete ženský nebo mužský celek. S ženskými celky je to více o emocích a vy jako kouč musíte vždycky udělat maximum, aby byl tým i jednotlivkyně pozitivní.