Aktuality A-tým

TRÉNOVAT ŽENSKOU INTERLIGU MUSÍ BÝT PRO KAŽDÉHO TRENÉRA CTÍ A VÝBORNOU PŘÍLEŽITOSTÍ

2.11.2021, 13:26

Jak jsme už na webu zmínili, u týmu teď čerstvě působí nový trenér Stanislav Pupík. Stanislav je dlouholetým hráčem slovenské extraligy, působil v týmech jako ŠKP Bratislava, MŠK Hlohovec, AGRO Topolčany a MŠK Považská Bystrica a v zahraničních týmech TUS Fürstenfeldbrück (3.liga Německo) a SISPO UHC Gänserndorf (2.liga Rakousko). Je trenérem licence A, a doposud působil jako trenér dětí v Považské Bystrici, a jako asistent trenéra v rakouském týmu Wat Atzgersdorf, hrající 2.ligu. Před příchodem do Poruby působil v týmu HK Kúpele Bojnice jako hráč i trenér. Trochu jsme trenéra vyzpovídali.

Stando, vítej v Porubě. Objasni prosím našim fanouškům, jak se stalo, že si přijal nabídku Poruby?

Děkuji velmi pěkně za přivítání. No přiznám se, že se to „semlelo" velmi neočekávaně a rychle. Byl jsem v kontaktu s panem Zezulčíkem ještě před sezónou, ale nakonec mi oznámil, že se rozhodli pro někoho jiného. Tak jsem poděkoval a samozřejmě popřál hodně štěstí.  Nakonec jsem přijal nabídku na Slovensku v Bojnicích, které jsou nováčkem ve Slovenské extralize a kde jsem měl působit jako hráč, ale také trenér. V kontaktu s Porubou měl prsty můj velmi dobrý kamarád a bývalý spoluhráč Lyubomir Ivanytsia a jeho žena Alexandra (za svobodna Krebs). Oba jsou v kontaktu s klubem, a Saša, která zde působila, hovořila o klubu jen v superlativech (úsměv). Řekli mi, že Poruba hledá trenéra. No a začátkem října se ozval pan Zezulčík, že jim odešel trenér, dali jsme si sraz a jsem tu (úsměv).

Jak dlouho už s týmem pracuješ a jak bys tým ohodnotil?

S týmem pracuji tři týdny a přiznám se, že jsem překvapený, v dobrém. Družstvo je poskládané ze zkušených, ale i z mladých děvčat, což je jen dobře. Na prvním tréninku jsem byl velmi překvapený, s jakým nasazením děvčata trénují. Trénink vedl ještě Aleš Trojka, protože jsem se s ním dohodl, že chci nejdřív hráčky vidět, jako nestranná osoba. A hodnocení? Nerad hodnotím někoho po jednom nebo po pár dnech.  Mohu jen říct, že mě čeká hodně práce, abych hráčky přesvědčil, že mají určitě na víc. Poruba patřila vždy k top týmům WHIL a já bych rád aspoň přiblížil toto družstvo k vyšším příčkám, než je tomu teď. Samozřejmě tím nechci říct, že trenér Aleš Trojka s ním pracoval špatně, ale má i civilní zaměstnání a moc dobře vím, jaké je to pracovat a ještě se soustředit na tréninkový proces a všechno s tím spojené. Právě proto se klub rozhodl pro trenéra, který se může věnovat družstvu na „full time" a Aleš mi bude pomáhat jako asistent, z čeho mám upřímně radost, protože hráčky zná a každá informace od něj bude pro mě jen přínosem.

Nakousli jsme v úvodu tvou hráčskou i trenérskou kariéru. Kde a kdo tě k házené přivedl?

K házené jsem se dostal na základní škole v mém rodišti, v Kysuckém Novém Městě, díky učiteli panu Ševčíkovi, ten mi dal první info o tomto sportu, který byl pro mě velkou neznámou.

Proč ses rozhodl trénovat zrovna ženský tým a sledoval si dříve ženskou interligu?

Upřímně řeknu, že trénovat nejvyšší ženskou soutěž musí být pro každého trenéra ctí a výbornou příležitostí. Rozhodnutí pro mě nebylo lehké, protože jsem nechtěl opustit tým Bojnic, kde jsem ještě i hrál a pomáhal s tréninkovým procesem. Ale na druhé straně mě lákalo být hlavním trenérem a opět „upřímně" - hraní mě už tak nenaplňuje. Přece jen mám po 27 letech házené tělo „zničené". A myslím, že zkušeností jako hráč mám dost a rád bych je odevzdal mladší generaci.

Ženskou Interligu samozřejmě sleduji, hodně mých bývalých kamarádů nebo spoluhráčů trénuje v jiných družstvech, takže WHIL není určitě pro mě žádnou neznámou.

Bydlíš a pracuješ v Považské Bystrici. Jak zvládáš dojíždění, práci. Neplánuješ stěhování?

Ano, žiju v Považské Bystrici a pracuji nedaleko na základní škole v Dubnici. S vedením klubu jsem se dohodl, že měsíc říjen ještě budu, protože jsem se i ve škole dohodl na ukončení pracovního poměru do konce měsíce, za což chci moc poděkovat panu řediteli, že byl velmi vstřícný. Od listopadu bych už měl být v Ostravě.

Pověz nám něco o sobě. Práce, rodina, děti, jaké máš koníčky?

Vystudoval jsem Fakultu tělesné výchovy a sportu v Bratislavě, kde jsem také poprvé „ochutnal" nejvyšší soutěž za ŠKP Bratislava. Můžu říct, že to byly nejlepší roky, protože jako student nemáte nic jiného na starost, jen trénink a školu (úsměv). S tím je teda spojená i moje práce jako učitel tělesné výchovy.

Mám syna Tobiase, který má 9 let a je ve 3. třídě na základní škole. Přítelkyně Miriam, která se už také byla podívat na tréninku v Ostravě, žije a pracuje v Považské Bystrici. Nebyla moc nadšená, že odcházím, ale na druhé straně ví, že házenou miluji a být trenérem v Porubě je výborná příležitost. Samozřejmě ještě neví, že bude za mnou často jezdit, jelikož mi to umožněno vzhledem k počtu utkání moc nebude (úsměv).

Koníčky? Určitě sport, vedle házené miluji silniční cyklistiku, na kterou, když je čas, nedám dopustit. Taky turistiku mám rád, protože miluji přírodu a hlavně hory. Samozřejmě mám rád dobrou knihu, dobrý film a určitě dobré jídlo, na které se v Čechách určitě těším, jelikož mám rodinu v Praze a českou kuchyni velmi dobře znám (úsměv).

Zpátky k házené, které angažmá nebo trenér, ti nejvíce dalo, ať už jako hráči či jako trenérovi?

Určitě je to vzpomínané studentské působení v ŠKP Bratislava, kde mě trénoval učitel, trenér, Janko Hianík.  Díky němu jsem zjistil, jaká házená ve skutečnosti je a to nejen na hřišti, ale i ve škole, když byl mým trenérem, ale i profesorem na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Později jsem byl jeho asistent v rakouském klubu UHC Gänserndorf. Dále bych určitě vzpomenul působení v klubu MŠK Hlohovec, kde jsem získal poprvé cenný kov (stříbro) v naší nejvyšší soutěži, kde nás porazil jen rekordní mistr SR Tatran Prešov a kde jsem byl druhý nejlepší střelec soutěže a to bez 7m hodů! Také klub Agro Topoľčany, kde jsme hráli i pohár EHF a v domácí soutěži dosáhli na bronzové medaile. Potom určitě rád vzpomínám na časy v klubu MŠK Považská Bystrica, kde jsme se sešli super parta, a po dvanácti letech jsme narušili hegemonii Tatranu Prešov, a zvítězili ve Slovenském poháru 2019. V klubu jsem působil i u mládeže, což mi dalo taktéž hodně a rád vzpomínám na tyto časy.

Už si stihl poznat krásy Ostravy?

Ještě opravdu ne, jelikož dojíždím denně, čas na obhlídku ještě nebyl. Ale věřím, že v nejbližším období při pracovních povinnostech bude určitě čas i na poznávání tohoto krásného města (úsměv).

Děkujeme za rozhovor a ať se ti v Porubě daří.

... zpět