Aktuality A-tým

NÁVRAT SE ZRODIL NA GAUČI U FOTBALU

26.7.2021, 20:59

Šéf Poruby Jan Zezulčík nedávno oznamoval dvě posily do týmu Sokolek. Po Ivaně Salašové je tou druhou vlastně návrat po pauze způsobené krásnými mateřskými povinnostmi. Staronovou tváří je tak v Porubě Alžbeta Michalíková (roz.Rechtorisová).

Bety, jak se zrodil návrat na palubovku?

Nápad se zrodil na gauči při finále evropské ligy ve fotbale. (úsměv) Tam jsem začala nad tím poprvé přemýšlet. Potom přišlo Euro, doma skoro každý večer fotbal a já jsem v hlavě měla čím dál častější myšlenky, že bych si mohla jít ještě zahrát. Doma jsme to probrali, dostala jsem povolení (smích) a potom už jsem se už ocitla na tréninku. To, jestli budu schopna po dvou letech hodit na branku, se teprve uvidí.

Jak dlouho už jsi vlastně v Porubě?

Tento rok to bude už 10 let.

Jaké byly tvé házenkářské začátky a klubová cesta?

Začala jsem jako osmiletá v Brezové pod Bradlom, odkud pocházím.  V 15-ti letech jsem odešla za házenou a na sportovní gymnázium do Trenčína, kde jsem se postupně dostala do ženského týmu pod vedením Petra Sabadky. Potom má cesta vedla do Ostravy, za což musím poděkovat trenéru Beňadikovi a panu Adámkovi, kteří mi dali šanci, a já jsem se postupně stala platnou hráčkou Poruby. A tady už jsem zůstala.

Byla jsi také oporou slovenského reprezentačního družstva, jak dlouho a jaké úspěchy jsi s týmem zažila?

Do reprezentačního týmu jsem se dostala až v ženské kategorii. V období, kdy jsem byla v repre, tak se Slovensko neprobojovalo na Euro ani na MS. Ale vážím si toho, že jsem mohla svoji zemi reprezentovat a patří to mezi moje nejvzácnější sportovní úspěchy.

Zahraniční angažmá tě nelákalo nebo nebyly ty správné nabídky? (ČR nepočítám jako zahraničí)

Určitě lákalo, ale když přišla nabídka, já už jsem měla jiné priority.

V Porubě si po přerušení hráčské kariéry okusila „trenéřinu" u družstva mladších dorostenek. Loňskou sezónu ale přerušil Covid. Co ti to dalo?

Velkou zkušenost. A obdivuji všechny trenéry, kteří pracují s mládeží v této době. Na podzim se chystám studovat licenci B a v budoucnu bych se chtěla k trenérství vrátit.

Co rodinný život, jako většina neostravských házenkářek sis tady našla přítele, nyní už manžela. Jak si nyní užíváš mateřství?

Ano, manžel je Ostravák, takže jsem si tady našla i druhou rodinu. Máme domek kousek za Ostravou a minulý rok se nám narodil syn Matyáš. Ten se od rána do večera nezastaví, takže se doma nenudíme (úsměv).

Jak moc ovlivnil Covid tvůj styk s rodinou na Slovensku? Jezdila si domů?

S rodinou jsem se viděla každý den, ale jen přes telefon. Jinak jsme se moc nenavštěvovali. Byl to těžký rok, ale věřím, že to nejhorší máme za sebou a konečně si užijeme i rodinu na Slovensku.

Máš čas krom házené rodiny na nějaké koníčky?

Ani moc ne, ale když ten čas je, ráda si zajdu na hory.

Zpátky k letošní sezóně. Jak se cítíš po prvních trénincích?

Spíš jsem se na to musela připravit psychicky (smích). Fyzicky mám režim trošku upravený. Ale zatím to zvládám, nějakou extra „svalovici" jsem ještě neměla. Zažila jsem o hodně náročnější přípravy!!! (úsměv)

Děkujeme za rozhovor a držíme palce v návratu na palubovku.

(Foto: AS Trenčín, SZH, DHC Sokol Poruba)

... zpět