Aktuality A-tým

OD HERECTVÍ K HÁZENÉ

15.4.2021, 10:40

Máme za sebou letošní ročník MOL ligy, po reprezentační pauze čeká nás ještě české play off a můžeme začít pomalu rekapitulovat. Co každopádně musíme vyzdvihnout, jsou výkony brankářek po celou dobu soutěže. Ve statistikách MOL ligy se holky drží na předních pozicích jak v úspěšných zákrocích či procentuální úspěšnosti. V drtivé většině utkání tak podržely svůj tým a zasloužily se o zisk bodů. Kdo tedy kromě samotných aktérek stojí za výbornou formou porubských brankářek? Jejich trenér s velice nezvyklým jménem - Jan Novák.

Honzo, jak hodnotíš z pohledu trenéra brankářek letošní MOL ligu?

Z pohledu MOLky bych řekl, že to nebylo špatné, ale vrchol sezóny máme ještě před sebou, takže s hodnocením bych počkal až po play-off.(úsměv)

Děkuji za vyčerpávající odpověď (úsměv). Tedy k tobě. Odkdy se věnuješ trénování brankářek a jak dlouho v Porubě? Se kterými trenéry si spolupracoval.

Začínal jsem tady vlastně, ještě když Poruba hrála 1. ligu. Tuším, že to byl rok 2006, ale nechytejte mě za slovo (úsměv), u trenéra Mirka Pavlíka a další sezonu u trenéra Jiřího Nováčka - to se pak hrála poprvé baráž o nejvyšší soutěž. Ale nebral bych to úplně jako trenéřinu, spíš to tehdy byl takový způsob, jak u házené po konci sportovní kariéry zůstat. Do Poruby jsem se pak vrátil v r. 2016, a pokud budu hovořit pouze o nejvyšší ženské složce, tak prakticky hned po začátku sezony jsme se s tehdejším trenérem žen Peterem Olšavským domluvili na spolupráci stran trénování brankářek, což pak navázalo na spolupráci s Dušanem Danišem a Alešem Chrastinou.

Je či byla některá brankářka, se kterou se ti nejlépe spolupracuje/spolupracovalo?

Já bych to spíš obrátil a zeptal se holek, jak se jim spolupracuje či spolupracovalo se mnou (smích). Mně se s holkama spolupracuje dobře. Řekl bych, že máme přátelský vztah, který ani jedna strana nezneužívá. Dokážeme si na rovinu říct, co se nám líbí a nelíbí, na druhou stranu taky dokážeme spolu na tréninku „zablbnout", ale když se má trénovat, tak bez keců makáme, toho všeho si vážím. Pokud bych měl mluvit o spolupráci koček, které tu byly, jmenovitě se Sašou Krebs a Markétou Dolákovou -Mácalovou, tak mi trochu chybí ty předzápasové přípravy na střelecké tendence hráček soupeřů. Teď jsou tu holky, co chytají dobře intuitivně, zkušeností. Tyhle dvě jmenované dokázaly videopřípravu aplikovat do zápasů. U Saši to byla tehdy super sezóna, u Markéty vzpomínám hlavně na Český pohár, když holky vyhrály a na odvety Challenge cupu s polským Elblagem a švédským Höörem, tam byla opravdu fenomenální.

Přejdeme k tvé osobě. Kde jsi s házenou začínal a jaká byla tvá kariéra?

Od žáčků až do dorostu jsem byl v Sokole Ostrava, pak přišla nabídka z HCB Karviná, za což bych chtěl zpětně touto cestou poděkovat již zmíněnému Jiřímu Nováčkovi, pak samozřejmě trenéru Jiřímu Kekrtovi a manažerovi Mirkovi „Míšovi" Pelechovi. Působil jsem tam 2 roky a měl možnost poznat, jak se dělá opravdu ta vrcholová házená, zahrát si Ligu mistrů či tehdy ještě Pohár vítězů pohárů. Karviná byl a je to stále skvělý klub. Poté následovala necelá jedna sezóna v 1.bundeslize ve VFL Pfullingen, kde mě mimo jiné definitivně dohnaly potíže se zády, se kterými jsem měl problémy po celou dobu a musel kariéru bohužel ukončit. Takže kariéra krátká, ale neměnil bych (úsměv).

Kdo byl v mládí tvým brankářským vzorem?

Tak to byl internet ještě v plenkách (smích), takže člověk se setkal maximálně s tím, co běželo v televizi nebo když byl člověk přímo na zápase. Možná proto se mi vybaví tahle jména - Andrej Lavrov, Lenka Černá, Martin Galia. A když vám pak v domácím klubu v Ostravě na chvíli chytá reprezentační borec, který u chytání vyplazuje jazyk, nohu dá až za hlavu, předvádí neskutečné zákroky a dohání střelce k šílenství, tak to máte jasné - Miloš Slabý, bývalý trenér gólmanů ČR. Každopádně, když se pak s někým takovým setkáte v klubu a máte možnost se od něj učit, je to neskutečný pocit a hrozně moc vám to dá. Následně pak sledujete i další spoluhráče a snažíte se něčemu přiučit, což byl třeba Miloš Putera, nynější trenér gólmanů SR a bundesligového Lipska. V Německu to byl pak Goran Stojanović, Černohorec, kterého si následně naturalizoval do reprezentace Katar.

Zpět k trenéřině. Vloni jsi trénoval jednu sezónu v rakouském Trofaiachu, byl si tam s přítelkyní Terkou Chovancovou. Co ti dala tato trenérská štace?

Pokud pominu působení u juniorských složek, tak jsem tam měl možnost trénovat nejen brankářky ale i brankáře, chlapy, co hráli 2.ligu a měli nakročeno do nejvyšší soutěže a kdyby nebyl covid... Doufám, že se jim to povede tuto sezónu. Řekne se sice „druhá" liga, ale ti kluci nebyli žádní „nazdárci". Chorvat, Bosňák, Maďar, Slovák... Prostě poskládaný mix domácích hráčů se zahraničními, kteří by se v naší lize vůbec neztratili. To mě hodně překvapilo. A právě ta národnostní všehochuť, která byla i u žen, a tedy setkání s různými házenkářskými styly, to byla skvělá zkušenost. Každopádně musím říct, že jsem v Trofaiachu poznal mnoho skvělých lidí, které mohu považovat za své přátele, a se kterými jsem v kontaktu doteď. Moc je tímto pozdravuji (úsměv).

Terka teď hraje za Stockerau a s Trofaiachem jsou v první čtyřce rakouské nejvyšší soutěže, takže je jasné, že někdo z nich bude mít medaili. Jsem teda trochu rozpolcený (smích), byl bych rád, kdyby ji urvaly oba týmy, držím jim palce.

Na závěr úplně z jiného soudku. Pocházíš z herecké rodiny, kde se stalo, že ty jediný ses dal na sportovní dráhu? Nikdy tě to nelákalo k herectví? Kdo tě známe, tak víme, že talent máš (smích).

Asi právě proto, že jsem z divadelní rodiny, jsem se v dětství dostal do filmu a seriálu, co dělalo ostravské studio. Pak ještě nějaký dabing a rádio. Hodně mě to bavilo, ale divadelní herectví, to je úplně něco jiného. Je to tvrdá řehole. Vidím to i u své sestry, která hraje v Moravském divadle v Olomouci. Naučit se tuny textu a zahrát veselohru, i když vám není zrovna do zpěvu, to je kumšt. Tehdy prostě při rozhodování vyhrál sport a studium na Sportovním gymnáziu Dany a Emila Zátopkových v Ostravě, pak už ta cesta byla jasná.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho nejen trenérských úspěchů.

(Foto: DHC Sokol Poruba, archiv Honzy Nováka - omluvte sníženou kvalitu fotek, a úvodní foto DHC Plzeň)

... zpět