Aktuality A-tým

„Po házené už jsme všechny hladové!“

11.6.2020, 10:19

Hráčky DHC Sokol Poruba mají nyní zasloužené měsíční volno a tak jsme pro vás fanoušky nachystali další rozhovor. Jak vzpomíná na začátky svého ostravského angažmá, co škola a jaké další zajímavosti na sebe prozradila levoruká rodačka z Brna Silvie Polášková?

Stejně jako Míši Konečné ti končila letos smlouva v Porubě, co u tebe rozhodlo ji opět prodloužit a na jak dlouho?

Kdo mě zná, tak ví, že jsem neskutečně nerozhodný člověk. Nedokážu se rozhodnout, které boty si koupit, natož udělat nějaké větší rozhodnutí ohledně házené. Možností bylo víc, dlouho jsem zvažovala i jiné nabídky, nakonec u mě vyhrálo spojení školy a házené. Chybí mi ještě 2 roky do zakončení magisterského studia, takže to vypadá, že v Ostravě ještě dva roky zůstanu.

Co zahraničí, ještě tě neláká? Pokud by sis případně mohla vybrat, kam by to bylo? Máš nějaký oblíbený klub, házenkářský vzor?

Určitě láká, ale momentálně je pro mě priorita dostudovat. Jinak Německo, Maďarsko, Švédsko. Tyto země by mě asi lákaly nejvíc. Sleduji Györ, ale zahrát si v takovém týmu plném světových hvězd je spíš sen, než realita. Od mala byl mým vzorem Filip Jícha, později se mi líbil herní styl Nory Mörk, Mikkela Hansena.

V Porubě jsi už čtyři roky, přišla si z Bohunic. Jak vypadaly tvé začátky, kdo tě k házené přivedl?

Hrávala jsem jako malá fotbal, který nebyl asi to pravé ořechové. To vám mohou potvrdit i holky z Poruby, jaký jsem Ronaldo (smích). Když dám gól, tak mi tleskají i protihráčky. S házenou jsem začínala v chlapeckém týmu za Sokol Juliánov, kam mě přivedl spolužák ze základky. Když už jsem nemohla hrát v soutěži s klukama, tak jsem přešla do dívčího týmu Tatran Bohunice. Mezi děvčaty už jsem se prosadila víc a celkově mi toho trenéři v Bohunicích ohledně házené hodně dali, za což bych jim touto cestou ráda poděkovala.

Vrátíme se ke škole, jaký obor v Ostravě studuješ? Případně, co z tebe bude, krom házenkářky.

Studuji přírodovědeckou fakultu Ostravské univerzity, dvouobor chemie/biologie. Jsem momentálně ve třetím ročníku. Čerstvě mám za sebou státnice v oboru chemie a ještě mě čeká biologie, takže jsem tak nějak napůl Bc. Po dostudování bych mohla učit chemii a biologii na střední škole, případně se věnovat práci v laboratoři. Tento obor má víc využití a sama ještě uvidím, čemu se budu věnovat.

Máš ještě čas kromě házené a školy na nějaké jiné koníčky?

Jsme sportovně založená rodina, takže nepohrdnu nikdy žádným letním ani zimním sportem. Mám blízko také k hudbě, deset let jsem hrávala na flétnu a pravidelně hráváme se sestrou alespoň koledy o vánocích u stromečku. Bohužel na nic víc čas už není.

V Ostravě jsi už docela dlouho, je tak rázovitá, jak se o ni říká? Máš tady nějaké oblíbené místo?

Každé město má své kouzlo, ale na Brno určitě nedám dopustit. V Ostravě jsem si zvykla a jsem tady spokojená.  Nebydlím v dole, jak si moje brněnské kamarádky myslely a určitě tady není tak černo, jak si asi každý myslí. (Uhlí se tu netěží už 25 let!) Mám tady své oblíbené restaurace se skvělým jídlem např. Rusty Bell Pub nebo Jack's Burger Bar a co se týká zábavy, v Brně nuda určitě není, ale co si budeme povídat, Stodolní je Stodolní. (úsměv)

Fanouškům v hale neuniklo, že tví rodiče jezdí z Brna fandit na každé domácí utkání. Podpora rodiny je velká. A co přítel, je z Brna nebo Ostravy?

Ano, rodina mě jezdí podporovat kdykoliv může, a pokud jim to někdy nevyjde, tak vždy sledují utkání na internetu a drží mně a celému týmu palce, za což jim moc děkuju. S přítelem jsme spolu už 6 let od střední školy. Jelikož je z Brna, nejsme spolu každý den, ale o to víc jsme si pak vzácnější. Jezdí za mnou do Ostravy docela často. Velkou podporu mám i u něj, hrával hokej, ale teď se věnuje studiu a práci.

Pojďme od rodiny zase k házené. Mezi házenkáři se říká, že brankáři a leváci jsou „trochu jiní". Jak to vnímáš? Myslíš, že na tom něco je?

No, na každém šprochu...... Jsme asi trošku pomalejší, aspoň já tedy určitě, proto mi holky říkají „brzda", jsem všude poslední. Taky si myslím, že nám levákům vše déle trvá, než nám něco dojde, ale brankáři mají určitě více „svůj svět". (smích)

Kdo sleduje ženskou házenou, ten ví, že si nakoukla do seniorské reprezentace. Co vše už si s repre absolvovala?

V reprezentaci jsem od dorosteneckých let, je to vždy super, další skvělé zkušenosti, jiní trenéři. Na kempu seniorské reprezentace jsem byla poprvé v září, kdy jsme pak bojovaly v kvalifikaci na ME 2020, a zahrála jsem si na turnaji O štít města Chebu, kde jsme i my mladší dostaly příležitost a větší herní prostor. Nyní jsem nominovaná na červnový kemp do Zubří, kam se moc těším, přece jenom to bylo teď bez házené dlouhé.

Už jsme v minulých rozhovorech zmínili změny v Porubě, nějaké odchody, nový trenérský tým. Jak to vnímáš po květnových trénincích?

Já doufám, že tato nová sezóna bude povedená. Po koronavirové pauze si myslím, že jsme po zápasech už všechny "hladové". Změnu v pozici trenéra beru pozitivně, tréninky byly poměrně náročné, ale kvalitní. Propojili jsme fyzičku s házenou. Máme mladý tým, ale jeho jádro se víceméně nezměnilo, takže si myslím a doufám, že pokud nám všem vydrží zdraví a podpoří nás plná hala, může to být dobrá sezóna.

Plánuješ v červnu nějakou dovolenou?

Rádi bychom s přítelem autem projeli Rakousko nebo Švýcarsko, hory, jezera, krásnou přírodu. Uvidíme, co situace dovolí. Navíc mě tam čeká ten zmíněný repre kemp, tak snad aspoň něco málo stihneme.

... zpět