Aktuality A-tým

Jsem spokojená. Byla to úspěšná sezona, líčí Minarčíková

23.5.2019, 11:11

Finále Českého poháru, čtvrté místo v mezinárodní MOL Lize a třetí místo v českém play-off. To je účet, s nímž uzavřely házenkářky Poruby aktuální sezonu. Svůj podíl na tom měla i jedna z nezkušenějších hráček v kádru trenéra Dušana Daniše - pivotmanka Eva Minarčíková.

V závěrečném zápase v neděli proti Veselí jste prohrávaly už o čtyři góly, ale povedl se vám obrat. V čem vidíte příčiny vydařeného závěru?

Jak to říct? Mnohým z nás na hřišti v neděli už docházely síly, protože to byl náročný víkend, ale kously jsme se, našly je, překonaly jsme to. Ve střelbě nebo v obraně ale únava byla patrná, potýkaly jsme se s nekoncentrovaností, protože v sobotu jsme do zápasu daly vše. Možná jsme si trochu i myslely, že po té výhře to už půjde samo. Bylo ale nutné zabrat a naštěstí se to podařilo. Otočily jsme průběh a dotáhly to do vítězného konce.

Jak psychicky to byl náročný víkend, kdy jste věděly, že pro medaili musíte dvakrát vyhrát?

Ono se říká, že o třetí místo se nejvíc bojuje. Musím říct, že ve Veselí jsme šly do zápasu s tím, že vyhrajeme. Nakonec za sezonu hrát třikrát na sedmičky, to se podaří fakt jen v Porubě. (úsměv) Snad nikomu jinému. Pokud jde ale o psychickou stránku, tak přiznávám, že to bylo strašné, protože některé holky to zažily poprvé a také poprvé mají medaili na krku z dospělé soutěže. Ale díky bohu se k tomu holky dobře postavily a zvládly to.

Co bylo rozhodujícím faktorem, že alespoň v sérii o bronz jste byly úspěšné?

Fyzická připravenost. Ať už díky tréninkům s trenéry Danišem a Chrastinou, nebo s kondičním trenérem. Tato složka byla důležitá. Samy jsme cítily, že když jsme to začaly otáčet, nastoupily jsme na ně a doslova jsme je bily na protiútoky. Přitvrdily jsme v obraně. Navíc hodně důležitý byl kolektiv, ten měl velký vliv, protože když se nedařilo jedné, tak to potáhla druhá, třetí a další. K tomu nám zachytaly i brankářky.

Třikrát jste v sezoně prohrály na sedmičky. V čem vidíte důvod?

Možná urazím brankářky, možná ne, ale říká se, že sedmička se nedá chytit, jen špatně hodit. A asi to bude pravda, protože se to potvrdilo. Ať už v mém případě ve finále poháru v Mostě, na příkladu Betty (Michalíkové) na Slavii, nebo Verči Andrýskové ve Veselí. Brankářky stály a my jsme je trefovaly. Ale čemu to přisuzovat? Tam rozhodovala už poslední desetiminutovka hry. My jsme ji sice často vyhrávali, ale přišlo závěrečných pět minut, a jelikož jsme do těch předcházejících dali vše, tak jsme si myslely, že to půjde a vyhraje se. Jenže najednou bum remíza a bum sedmičky.

Považujete právě skončenou sezonu za úspěšnou?

Některé kluby by takové výsledky a úspěchy oslavovaly ještě další rok, ale já jsem velký sebekritik. Na začátku sezony byly výsledky kolísavé, přišel nový trenér, kterého jsem neznala a většina holek také ne. Navíc do týmu se přidalo několik nových holek, které měly najednou zodpovědnost, a každá to brala a zvládala jinak. Pamatuji si, když jsme na začátku prohrály v Olomouci. To bylo hrozné. Já jsem myslela, že se hroutí svět, protože jsem to nečekala. Další rána přišla při remíze v Bánovcích, ve finále poháru s Mostem si myslím, že jsme mohly uspět a získat trofej. Škoda. A ani na jaře jsme si vybraly zbytečné zaváhání.

Na mysli máte duel v Písku, že?

Ano. Tam jsme zbytečně ztratily další body. Kdybychom nezaváhaly v Bánovcích, v Písku a na Slavii, kde jsme vedly už o šest gólů, tak bychom útočily i na druhé místo v MOL Lize a možná bychom měly stříbrné medaile na krku.

A pak došlo na play-off...

Je škoda série se Slavií. U nich jsme měly vyhrát, doma jsme to pak úplně nezvládly. Vyhrávat o sedm a prohrát, to je velký luxus. A díky bohu alespoň za ten bronz. Pro mě to byla úspěšná sezona a jsem s ní spokojená.