Aktuality A-tým

"Uvidíme, kdo se lépe připravil za týden od Final4".

26.8.2020, 22:41

Báro, čeká vás první utkání MOL Ligy v nové sezóně s Olomoucí. Máte už za sebou ostrý do sezóny start z odloženého Final4. Jak se těšíte na Zoru, kterou jste mohli vidět v Kutné Hoře?

Ano, Zoru jsme viděli, ale i ona nás (smích). Uvidíme, kdo se lépe připravil. Určitě bych chtěla pozvat naše fanoušky v sobotu na utkání, doma je přece jen doma.

Vraťme se ale ještě do doby přípravy. Nedávno si oslavila kulatiny, ještě jednou přijmi velkou gratulaci s přáním pevného zdraví, lásky a štěstí. Jak jsme zmínili v nedávném rozhovoru s Lenkou Roháčkovou, jste jedny z nejst... ehm, nejzkušenějších J Jak vnímáš další započatou dekádu?

Mockrát děkuji za gratulaci (úsměv).  Upřímně, po letošní přípravě se cítím asi na 40. Jinak to zase tak nevnímám. Je to jen číslo, svět se nehroutí.

Jako jediná v týmu jsi navíc maminkou tříleté Adélky. Jak zvládáš mateřství a házenou, jde vše skloubit? A co na tvůj zápřah říká rodina?

Je to určitě náročné, ale dá se to skloubit dohromady. Když si doma navařím na 2 až 3 dny, tak je to super i pro mě (úsměv). To si s Adélkou můžu dát i odpolední siestu. Na dopolední tréninky si Adélku beru s sebou do posilovny a odpoledne mi ji rodina pohlídá.

Vrátíme se na tvůj začátek házené. Kde a jak si začala?

K házené jsem se dostala ve škole. Hráli jsme školní ligu a tam si mě vybral trenér z Hrabůvky a začala jsem chodit na tréninky. Dařilo se nám, už od žaček jsme s každým trenérem získali titul, bylo to super období. Do staršího dorostu jsem přestoupila do Poruby a tady jsem zůstala.

Patříš do skvělé ostravské generace, která sbírala jeden titul za druhým, ať už v žactvu nebo v dorostu. A to jak v Hrabůvce, tak následně v Porubě. Z této úspěšné mládežnické generace jste aktivní už jen ty, Lenka a Petra Adámková, nyní už Tichá. Není to škoda?

Ráda vzpomínám na některá utkání, která byla hodně důležitá k získaní titulu, jak v žactvu tak v dorostu. Hrozně moc jsme to tenkrát prožívali (úsměv). Musím říct, že jsme měli skvělý kolektiv a hlavně bezva partu rodičů, kteří s námi jezdili na zápasy a podporovali nás. Občas kouknu do mé sbírky medailí a je to hezký pocit. Samozřejmě je velká škoda, že nás zůstalo tak málo holek, ale bohužel. Některé skončily a jiné šly pryč na školu. To už tak chodí.

S touto generací je spojena i mládežnická reprezentace. Jak na ni vzpomínáš?

Vzpomínám ráda, v dorostenecké a juniorské repre se prostřídalo pár trenérů a za všechny jsem ráda. Každý nám dal něco nového. Z Ostravy nás bylo v reprezentaci docela hodně, jestli dobře počítám tak asi 5 - 6 holek, což byla skvělá vizitka ostravské házené. Bylo by super zase navázat na tuto éru. Největší náš úspěch snad byl na ME na Slovensku, tam jsme skončili na 8.místě. Každopádně si myslím, že pro nás byl tehdy každý zápas úspěchem. Dokázaly jsme hrát vyrovnaně s každým soupeřem a také porážet ty silné.

Měla si kariéru docela nadějně rozjetou. Kdo tě zná už od mala, ví, že si na hřišti vždy nechala tělo i duši. Bohužel tě brzy zabrzdilo zranění ramene. O co se konkrétně jednalo a v jakém stavu je teď?

Já si myslím, že kdo má rád házenou, tak by na hřišti měl nechat vše. Stalo se mi to, když jsem byla zrovna na hostování v Olomouci (před postupem Poruby do whil) a to mě mrzí, myslím si, že jsem měla slušně našlápnuto. Měla jsem přetrhané vazy. Byla jsem na operaci a asi jsem nastoupila brzy do zápasové zátěže, rameno nedrželo a vypadlo. Čekala mě druhá operace. Není to úplně ideální, ale důležité je, že rameno drží, a můžu hrát.  Uvidíme, jak dlouho (úsměv).

Zabrousíme jako u všech předchozích zpovídaných na tvé vzdělání, případně práci. Co by z tebe bylo, kdyby nebyla házená?

Vůbec nevím, co by ze mě bylo (smích). Nejdříve jsem se vyučila jako krejčová, pak si dodělala maturitu na Oděvní průmyslovce. Dostala jsem se i na vysokou školu, ale tu jsem bohužel nedokončila. Házená hold byla vždy víc. Kam mě život ještě zavede, uvidím.

Co koníčky? Kromě rodiny a házené stíháš ještě něco?

Koníčků moc nestíhám, věnuji se hlavně Adélce. Občas se domluvím s kamarádkami, které mají také dítě a jdeme společně s dětmi někam ven. Když je trochu času, ráda si čtu. Občas jezdíme s rodinou na kole nebo jdeme na výlet. Beskydy jsou kousek - Lysá hora, Pustevny, Smrk, tam je vždy krásně.

Zpátky ještě do Kutné Hory, tam vám skvěle vycházela spolupráce s Peťou Tichou. Jak se vám spolu hrálo po těch pěti letech?

Myslím si, že ani po pěti letech se to nezapomíná a jde nám to stále dobře. Potvrdilo se to už v tréninku a byla jsem za to ráda, jak nám to klape. Doladit musíme ještě obranu. Dřív jsme bránili většinou na krajních spojkách a teď nás dal trenér spolu do středu obrany. Peťa byla vysunutá a já vzadu. Až na výjimky nám to vcelku šlo, ale je to třeba ještě doladit (úsměv).

... zpět