Aktuality A-tým

„V Porubě se cítím spokojeně, jsem tady doma“.

2.6.2020, 21:06

Sezóna 2019/2020 byla v týmu DHC Sokol Poruba ukončena. Děvčata teď čeká měsíc volna. Uvidíme, jaké změny ještě dozná kádr do začátku další sezóny, ale fanoušky porubské házené určitě můžeme potěšit zprávou, že v týmu na další sezónu zůstává jeden ze stavebních kamenů Poruby a především její obrany - pivotmanka Michaela Konečná.

Míšo, koronavirus zamezil dohrání soutěží, jak MOL ligy, tak českého play off. Utekla vám tak šance na medaili, mrzí to?

Našlápnuto jsme měli alespoň na českou medaili, jelikož o interligovou jsme se připravili v posledním odehraném utkání v Dunajské Stredě. Touha po té české medaili tím pádem byla velká, bohužel nikdo nečekal, že to takhle dopadne. Naše zdraví a zdraví našich nejbližších jsou ovšem mnohem přednější, takže nezbývalo nic jiného, než toto rozhodnutí respektovat. Úspěchy si doufám s holkami vychutnáme v následující sezóně. Jsem nakonec ráda, že alespoň část května jsme mohli zase společně trénovat. Pauza byla dlouhá. Trénovali jsme sice individuálně, ale každý házenkář mi dá za pravdu, že být dva měsíce bez házené je fakt moc.

Po této sezóně ti končila smlouva s Porubou. Nelákala tě změna, případně zahraniční angažmá?

Ano, s Porubou mi smlouva končila, nabídky přicházely a některé i zajímavé. Po zralé úvaze jsem se ovšem opět dohodla s Porubou. Jsem tu doma a cítím se tady spokojeně. Mé rozhodnutí také výrazně ovlivnila škola.

Zahraniční angažmá bych si určitě také velmi ráda vyzkoušela, jiné prostředí, cizí jazyk, ale teď jsem to cítila takhle. Neplánuji věci moc dopředu, nerada mluvím o budoucnosti. Teď je tady škola, momentální jasný cíl a další cesty jsou pro mě stále otevřené a uvidím, kterou se vydám a kdy.

Zmínila si školu. Studuješ záchranářství, budeš končit nebo tě čeká další ročník?

Momentálně mě dělí od státnic jedna zkouška bakalářského studia na Lékařské fakultě Ostravské univerzity obor Zdravotnický záchranář. Pokud vše dopadne dobře, v srpnu bych měla mít státnice. Navazující studium jsem si zvolila dálkově v Olomouci, v červnu mě čekají přijímací zkoušky, tak snad vše klapne. Mimo jiné ještě pracuji jako masérka ve studiu v Hlučíně a v létě vždy sloužím v rámci studijní praxe v ostravské Fakultní nemocnici.

Budeme ti určitě držet palce a evidentně slovo nuda ve tvém slovníku nenajdeme. Co na takový zápřah říká rodina, přítel?

Mám skvělou rodinu, která mě maximálně podporuje, jsem jim za to vděčná a bez nich bych toto všechno nezvládla. Jsou na každém domácím utkání, a pokud je to možné, přijedou v rámci možností i na ta venkovní. S přítelem jsme spolu dlouho, je mi ve všem velkou oporou, a jelikož je to také házenkář, naštěstí ví, co obnáší život sportovce. Proto také máme k sobě tak blízko, včetně společných přátel. A abych toho náhodou neměla málo, pustili jsme se na kraji Ostravy do stavby rodinného domu. Příští rok by snad mělo být hotovo, už se moc těším na nové společné bydlení.

Vraťme se o několik let zpátky. Kde a jak začala tvá házenkářská kariéra?

K házené jsem se dostala vlastně náhodou. Když jsem byla malá, bydleli jsme v Ostravě, kde jsem začala hrát basketbal. V mých 7 letech jsme se přestěhovali do nedalekého Hlučína, rodiče mě ale nebyli schopni vozit na každý trénink do Ostravy a v Hlučíně basketbal pro holky nebyl. Na základní škole jsme si všimli letáčku s náborem na házenou. Míčové sporty mě bavily a tak jsem šla na první trénink. Hned mě házená chytla.

Zasvěcení ví, že z Hlučína pochází další dvě tvé spoluhráčky, Hanka Mučková a Eliška Desortová. Jak se stane, že v tak malém městě vyrostou rovnou tři reprezentantky?

To vážně netuším. (smích) Prostě, jak se říká, urodilo se a také asi v Hlučíně hodně vydržíme. Bylo nás sice méně v družstvu, ale dokázali jsme držet při sobě a hlavně nás to bavilo. Zásluhu na tom také určitě mají i trenéři HC Hlučín.

Začínala si jako ostrá spojka, kdy nastala tvá změna v pivota?

Z Hlučína jsem přestoupila do Sokola Poruba, kde mě v dorostenkách po nějakém čase trenérka dala do pivota, a už jsem tam zůstala. Prosadila jsem se pak na tomto postu i v dorostenecké reprezentaci, jsem za to ráda a určitě bych neměnila. Myslím si, že pro pivota je to výhoda, mít zkušenosti z postu spojky. Pomáhá mi to právě ve spolupráci s nimi, vím, jak spojky vnímají hru a snažím se jim svým postavením a pohybem pomoct.

Nakousli jsme reprezentaci, ve které jsi od dorostenecké kategorie. Letos se ženská reprezentace po dobře rozehrané kvalifikaci a nedávném rozhodnutí EHF podívá opět na Euro. Jaké jsou tvé zkušenosti ze seniorské reprezentace?

Reprezentovat Českou republiku je pro mě už od dorostu velká čest. Na seniorské MS jsem byla poprvé nominovaná v roce 2016 a moc jsem se těšila. Tehdy jsem si těsně před odjezdem do Německa na tréninku vykloubila palec na své střelecké ruce, můj odjezd se tím velice zkomplikoval a nakonec jsem tedy neodcestovala. I když jsem to obrečela, rozhodnutí to bylo nakonec správné, nechtěla jsem uspěchat léčbu, hrozily by mi trvalé problémy.

Následné Euro ve Francii tak byla moje první vrcholná reprezentační akce a i přes to, že jsem ještě moc herních minut nedostala, byla jsem za nominaci moc ráda. Být součástí týmu a vidět v akci ty nejlepší házenkářky byl velký zážitek. Bohužel naše výsledky nebyly takové, jak jsme si představovali.
MS v Japonsku nám uteklo o jeden gól, to nás moc bolelo. Ale i tohle je sport.

O to víc jsme se nyní chtěli poprat o letošní Euro 2020. Kvalifikační skupinu jsme rozehráli skvěle, a proto nás nedávné rozhodnutí EHF potěšilo. S reprezentačním týmem jsme postup zapili symbolickou skleničkou při společném videohovoru. V září nás čeká reprezentační sraz, na který už se moc těším.

V nedávných podcastech na Hoď & poďcast se Míša Hrbková i Hela Ryšánková shodly, že ženská reprezentace i přes obměny kádru drží dlouhodobě skvělou partu, včetně realizačního týmu. Jaký je tvůj pohled, jedné ze služebně mladších?

Je to přesně tak, jak říkaly holky. Kolektiv v seniorské reprezentaci je opravdu skvělý, nerozděluje se na skupinky, na staré a mladé apod., jak to občas v dívčích družstvech bývá. Atmosféra je v týmu skvělá a taháme zkrátka za jeden provaz. Jsem za to moc ráda a můžeme se pak všechny soustředit na svůj výkon a hru. Realizační tým a hráčky, které v repre působí už nějaký ten pátek, se snaží nám mladším pomoct a poradit. Samozřejmě od nás na hřišti pak očekávají koncentraci, nasazení a bojovnost.

Všichni teď doufáme a věříme, že nová sezóna začne bez omezení. Jak vidíš šance Poruby? Změnili jste trenéra, odešly některé hráčky, čeká vás v srpnu odložené Final4 Českého poháru, které už budete hrát v nové sestavě.

Pár hráček odešlo, což nevidím nijak dramaticky, po každé sezóně se to stává. Máme ale šikovné mladé hráčky, které se určitě budou chtít poprat o své místo v sestavě a to je dobře. Změna trenéra myslím, že nám prospěje, vždy je to pro tým nová krev do žil a věřím, že s holkami předvedeme, co v nás je a zabojujeme o co nejlepší umístění. Srpnová utkání Final4 beru jako každá jiná, to znamená, že do nich půjdeme naplno. Věříme si, záleží na nás všech, jak novou sezónu rozehrajeme. Doufám, že nás opět v domácím prostředí podpoří naši skvělí fanoušci, kterým bych chtěla tímto za jejich dosavadní podporu za nás všechny poděkovat, i když jsou to asi někdy nervy. (úsměv) Určitě ale letos převládaly krásné zážitky, které jsme si společně užili.

... zpět